přejdi na obsah | přejdi na menu | přejdi na oblasti | přejdi na vyhledávání

Státní úřad inspekce práce



Menu

Důležitá upozornění

Anketa

Jak jste se dostali na náš web?

Zobrazit výsledky

Státní úřad inspekce práce » Novinky - SÚIP » Koronavirus a odpovědi na dotazy z oblasti bezpečnosti práce

Koronavirus a odpovědi na dotazy z oblasti bezpečnosti práce

Zde najdete nejčastější dotazy z oblasti bezpečnosti práce a ochrany zdraví na pracovišti související s pandemií koronaviru, se kterými se na nás v těchto dnech obrací veřejnost v rámci našeho poradenství, a samozřejmě i stručné odpovědi. Dotazy budeme průběžně doplňovat a vždy bude uvedeno k jakému datu byly doplněny.

Aktualizováno: 27. 7. 2021

Jak je to s testováním od 1. 7. 2021? Může nás zaměstnavatel stále testovat na přítomnost viru SARS-CoV-2? Může nám nařizovat, abychom si testy kupovali sami?

S účinností od 1. 7. 2021 skončila povinnost testovat zaměstnance ve firmách na základě mimořádných opatření Ministerstva zdravotnictví. Nicméně zaměstnavatel je povinen dle ust. § 102 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“) vytvářet bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí a pracovní podmínky vhodnou organizací bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a přijímáním opatření k předcházení rizikům. Riziko onemocnění covid-19 tedy může zaměstnavatel vyhodnotit jako riziko možného ohrožení života a zdraví zaměstnanců, které se týká výkonu jejich práce, a v souladu s ust. § 102 odst. 2 zákoníku práce musí přijmout opatření k prevenci a minimalizaci rizik na pracovišti. Jedním z těchto opatření, které je zároveň důležité a často nezastupitelné, je právě testování zaměstnanců na přítomnost viru SARS-CoV-2 (nemoci covid-19).

V případě, kdy zaměstnavatel nařizuje testování zaměstnanců i nadále, měl by buď sám zařídit testování na pracovišti, nebo zaměstnance vyslat do zdravotnického zařízení v pracovní době. I nadále platí ust. § 101 odst. 6 zákoníku práce, kdy náklady spojené se zajišťováním bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je povinen hradit zaměstnavatel, přičemž tyto náklady nesmějí být přenášeny přímo ani nepřímo na zaměstnance.

Pro více informací k ochraně zdraví zaměstnanců při práci doporučujeme kontaktovat Ministerstvo zdravotnictví či orgány ochrany veřejného zdraví, tj. krajské hygienické stanice, jelikož orgány inspekce práce nejsou v této problematice kompetentní. Další informace naleznete například i v dokumentu, který zpracovalo Ministerstvo zdravotnictví a které naleznete na webových stránkách http://www.koronavirus.mzcr.cz v sekci Pro zaměstnance a zaměstnavatele.



Má zaměstnavatel povinnost vybavit zaměstnance na pracovišti ochranným prostředkem dýchacích cest v souvislosti s šířením koronaviru?

Ministerstvo zdravotnictví Mimořádným opatřením č. j. MZDR 15757/2020-55/MIN/KAN ode dne 1. července 2021 nařizuje do odvolání tohoto opatření všem zaměstnavatelům vybavit zaměstnance ochrannými prostředky dýchacích cest uvedenými v bodech 1 a 2 tohoto opatření, a to v dostatečném počtu na každou pracovní směnu. Toto neplatí, pokud zaměstnanec v době výkonu práce a v souvislosti s výkonem práce nepřichází do fyzického kontaktu s jinými osobami (např. výkon práce na dálku mimo pracoviště zaměstnavatele).

Ochranné prostředky dýchacích cest, tedy roušky a respirátory, musí splňovat stanovené požadavky, které jsou blíže specifikovány v uvedeném opatření.

Upozorňujeme, že přestupky podle zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, projednávají krajské hygienické stanice a přestupky podle zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů (tzv. pandemický zákon), projednávají krajské hygienické stanice či Policie ČR a městská policie, nikoliv orgány inspekce práce.

 
Je zaměstnavatel povinen zajistit zaměstnancům pravidelné školení o právních a ostatních předpisech k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (tzv. školení BOZP) v době nouzového stavu?

V souladu s ust. § 103 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, je zaměstnavatel povinen zajistit zaměstnancům školení  o právních a ostatních předpisech k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, které doplňují jejich odborné předpoklady a požadavky pro výkon práce, které se týkají jimi vykonávané práce a vztahují se k rizikům, s nimiž může přijít zaměstnanec do styku na pracovišti, na kterém je práce vykonávána, a soustavně vyžadovat a kontrolovat jejich dodržování.

Způsob zajištění školení stejně jako odpovědnost za jeho provedení je na zaměstnavateli. Skutečnost, že smluvní partneři nemohou realizovat své závazky v podobě uskutečnění školení, zřejmě nemůže zaměstnavatele omluvit z plnění jeho zákonné povinnosti. Tento názor potvrzuje i ustálená judikatura v této oblasti. Zaměstnavatel určuje obsah, rozsah, četnost, formu a způsob školení. Vše musí být dostatečně průkazné a potvrzující faktickou realizaci. Zaměstnavatel může zajistit školení i vlastními zaměstnanci, mají-li k tomu patřičné vědomosti. Školení může být prezenční, kombinované i distanční. V současné době digitálních technologií zde existuje bezpočet možností, jak školení provádět, ať již online ve formě interaktivních testovacích platforem a video školení, tzv. webinářů, podcastových vysílání atd. Zaměstnavatel tedy i za současných podmínek má možnost na základě organizačních, administrativních a dalších opatření tuto svou povinnost zajistit.

V současné době platí výjimka u školení zaměstnanců pouze dle ust. § 3 odst. 2 zákona č. 539/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 v oblasti prokazování plnění kvalifikačních předpokladů pro účely pracovněprávních vztahů (ke stažení ZDE). Dle výše zmíněného ust. není zaměstnavatel povinen provádět pravidelně se opakující školení zaměstnanců pro účely prokázání splnění kvalifikačních předpokladů pro výkon práce stanovených v kvalifikačních předpisech uvedených v příloze výše uvedeného zákona, a to po dobu dle ust. § 2 výše zmíněného zákona. To neplatí v případě, že pravidelně se opakující školení zaměstnavatel provádí elektronickou formou.


Jak se díváte na online školení BOZP a musí školený zaměstnanec fyzicky podepsat, že byl školen?

V případě tzv. online školení BOZP jsme toho názoru, že tímto školením není možné poskytnout veškeré informace týkající se konkrétního zaměstnance a jeho pracoviště. Většinou je možné do online školení zapracovat pouze informace obecné, které jsou uvedeny v právních a ostatních předpisech k zajištění BOZP. Vedle teoretické části školení je v mnoha případech nutné i seznámení školeného s bezpečným používáním konkrétního typu stroje, technického zařízení, přístroje nebo nářadí, které bude zaměstnanec obsluhovat, včetně praktického a řádného zaučení na pracovišti, což online školení neumožňuje a pouhé přečtení návodu k obsluze je v mnohých případech nedostačující. Informace k zajištění bezpečného a správného používání stroje či zařízení jsou uvedeny v návodu výrobce daného zařízení, příp. je zaměstnavatel stanoví v místním provozním bezpečnostním předpisu.

Shrneme-li danou problematiku, povinností zaměstnavatele je zaměstnance proškolit vzhledem ke konkrétní pracovní činnosti, kterou bude zaměstnanec vykonávat, a to jak z právních a ostatních předpisů k zajištění BOZP, tak i z návodu výrobce daného zařízení, z místních provozních bezpečnostních předpisů, pracovních a technologických postupů apod., a také ověřit jeho získané znalosti. Další povinností zaměstnavatele, vyplývající ze zákoníku práce, je seznámit zaměstnance se zdroji a příčinami rizik, které souvisí s konkrétní pracovní činností. Právě tato oblast je častým úskalím online školení BOZP, zejména při vzniku pracovního úrazu a následného dokazování plnění povinností ze strany zaměstnavatele v oblasti zajištění školení. Zda zaměstnavatel pro potvrzení o vykonání školení a ověření znalostí zvolí formu prezenční listiny, kde jsou proškolení zaměstnanci podepsáni, či jinou formu, je na jeho zvážení, avšak vše musí být dostatečně průkazné.

Z pohledu Státního úřadu inspekce práce je inspektor při kontrolách povinen zjistit skutečný stav a doložit kontrolní zjištění. Doložené doklady mohou být zaměstnavatelem poskytnuty v různých formách, přičemž pro kontrolní činnost je stěžejní, zda není pochyb o pravosti a existenci dokladu a o jednajících osobách.


Jak je to nyní s platností propadlých osvědčení u osob odborně způsobilých k zajišťování úkolů v prevenci rizik (tzv. OZO), osob odborně způsobilých k činnostem koordinátora bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi (tzv. koordinátor BOZP na staveništi) a u odborně způsobilých osob např. dle vyhlášky č. 50/1978 Sb ? Mohou uvedené osoby, jimž skončila platnost osvědčení během tohoto nouzového stavu, vykonávat činnosti v příslušném rozsahu tohoto osvědčení na území České republiky, a to po dobu trvání nouzového stavu či nikoliv? 

Uvedenou problematiku řeší nový zákon č. 539/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 v oblasti prokazování plnění kvalifikačních předpokladů pro účely pracovněprávních vztahů. Konkrétně tak ust. § 4 uvedeného zákona uvádí, že: „Doklady prokazující splnění kvalifikačních předpokladů pro výkon práce stanovené v kvalifikačních předpisech se po dobu podle § 2 považují za platné, pokud pracovněprávní vztah mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem v mezidobí nezanikl.“ Do této kategorie tak můžeme zařadit i osvědčení výše uvedených odborně způsobilých osob v obsahu původní otázky. Zároveň je nutné zdůraznit, že se dané také vztahuje k příloze uvedeného zákona, ve které jsou obsaženy kvalifikační předpisy, podle kterých jsou činnosti těchto osob vykonávány. Co se týče zmíněné doby, tak ta dle ust. § 2 tohoto zákona se vztahuje na pracovněprávní vztahy trvající v období od 12. 3. 2020 do 30. 6. 2021.

Celé znění výše uvedeného zákona naleznete ZDE.

K výše uvedenému se vyjádřilo i Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky, které již v průběhu návrhu zákona č. 539/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 v oblasti prokazování plnění kvalifikačních předpokladů pro účely pracovněprávních vztahů vydalo své Stanovisko k plnění kvalifikačních předpokladů pro odborné činnosti v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v době nouzového stavu (ke stažení ZDE). V rámci jeho obsahu jsou tak řešeny jak odborníci v základních pracovněprávních vztazích (např. OZO apod.), tak i v rámci jejich postavení coby osob samostatně výdělečně činných.

 

Zaměstnavatel mě v době nouzového stavu objednal na periodickou zdravotní prohlídku k našemu poskytovateli pracovnělékařských služeb. Musím na tuhle prohlídku opravdu jít i vzhledem k současné situaci? Není můj lékařský posudek nadále platný?

V tomto konkrétním případě tak dle čl. III. bodu 1. písm. a) části i) Usnesení Vlády České republiky ze dne 26. února 2021 č. 206, o přijetí krizového opatření (ke stažení ZDE) jsou lékařské posudky o zdravotní způsobilosti vydané na základě periodických lékařských prohlídek podle ust. § 11 vyhlášky č. 79/2013 Sb. nadále platné po dobu do ukončení nouzového stavu a dále po dobu dalších nejvýše 90 dnů ode dne následujícího po dni ukončení nouzového stavu. Za předpokladu, že závěr tohoto lékařského posudku uvádí, že posuzovaná osoba pro účel, pro který byla posuzována, je zdravotně způsobilá. Samozřejmě je zde i jistý předpoklad toho, že se může doba do ukončení nouzového stavu několikrát změnit.

Tím pádem by dle čl. III. bodu 2. Usnesení Vlády České republiky ze dne 26. února 2021 č. 206, o přijetí krizového opatření, měl zaměstnavatel požádat svého poskytovatele pracovnělékařských služeb o provedení možné periodické lékařské prohlídky dané osoby a vydání lékařského posudku o její zdravotní způsobilosti k práci ve lhůtě uvedené v čl. III. bodu 1. písm. a) výše uvedeného usnesení. V případě bez posouzení zdravotní způsobilosti s podmínkou dle části i) tohoto bodu usnesení.

Ve výše uvedeném usnesením Vlády České republiky je také řešena problematika vstupních lékařských prohlídek, které lze za daných podmínek uvedených v čl. I. tohoto usnesení Vlády České republiky nahradit vzorem čestného prohlášení (ke stažení ZDE).

 

Zaměstnavatel mi nechce umožnit práci z domova (tzv. home office), ačkoliv podle nařízení vlády tak v době pandemie podle mne učinit musí. Co mám dělat?

Usnesením vlády České republiky ze dne 26. října 2020 č. 1102, o přijetí krizového opatření (ke stažení ZDE), se v článku III. bodu 4. nařizuje zaměstnavatelům využívat práci na dálku, pokud ji zaměstnanci mohou vzhledem k charakteru práce a provozním podmínkám vykonávat v místě bydliště.

Právní úprava práce z domova v pracovněprávních předpisech je upravena velmi kuse, a to zákonem č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“), který předpokládá ve svém ust. § 317, že práce vykonávaná jinde než na pracovišti zaměstnavatele se vykonává podle dohodnutých podmínek. Zavedení „práce z domova“ tedy podle zákoníku práce vždy předpokládá dohodu mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Z pohledu pracovního práva nelze práci z domova zaměstnanci uložit bez dohody s ním, ani ji zaměstnanec nemůže realizovat bez souhlasu zaměstnavatele. Zároveň platí, že zaměstnavatel je povinen vytvářet bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí a pracovní podmínky vhodnou organizací bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a přijímáním opatření k předcházení rizikům (ust. § 102 odst. 1 zákoníku práce) a vytvářet zaměstnancům pracovní podmínky, které umožňují bezpečný výkon práce (§ 224 odst. 1 zákoníku práce). Tyto povinnosti je zaměstnavatel povinen přiměřeně plnit i tehdy, vykonávají-li jeho zaměstnanci práci z domova.

Výše citovaná ust. zákoníku práce, spolu s ustanovením článku III. bodu 4. Usnesení vlády České republiky č. 1102, o přijetí krizového opatření, které nařizuje zaměstnavatelům využívat práci na dálku, pokud ji zaměstnanci mohou vzhledem k charakteru práce a provozním podmínkám vykonávat v místě bydliště, ve svém souhrnu ponechávají fakticky posouzení a rozhodnutí, zda charakter práce a provozní podmínky umožňují výkon práce z domova, v působnosti zaměstnavatele, neboť v konečném důsledku je to zaměstnavatel, kdo je odpovědným za zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci vůči všem zaměstnancům a kdo je znalý svých provozních podmínek v tom smyslu, zda umožňují či neumožňují výkon práce z domova.

Co se týká oblasti pracovněprávních vztahů zaměstnance, který nepracuje na pracovišti zaměstnavatele, ale podle dohodnutých podmínek pro něj vykonává sjednanou práci v pracovní době, kterou si sám rozvrhuje, vztahuje se na ně zákoník práce s tím, že dle ust. § 317:

  1. se na něj nevztahuje úprava rozvržení pracovní doby, prostojů ani přerušení práce způsobené nepříznivými povětrnostními vlivy,
  2. při jiných důležitých osobních překážkách v práci mu nepřísluší náhrada mzdy nebo platu, nestanoví-li prováděcí právní předpis jinak (§ 199 odst. 2) nebo jde-li o náhradu mzdy nebo platu podle § 192; pro účely poskytování náhrady mzdy nebo platu podle § 192 platí pro tohoto zaměstnance stanovené rozvržení pracovní doby do směn, které je zaměstnavatel pro tento účel povinen určit,
  3. mu nepřísluší mzda nebo plat nebo náhradní volno za práci přesčas ani náhradní volno nebo náhrada mzdy anebo příplatek za práci ve svátek.

Co se týká oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jak již bylo výše uvedeno je zaměstnavatel přiměřeným způsobem povinen plnit povinnosti vytvářet bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí a pracovní podmínky vhodnou organizací bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a přijímáním opatření k předcházení rizikům (ust. § 102 odst. 1 zákoníku práce) a vytvářet zaměstnancům pracovní podmínky, které umožňují bezpečný výkon práce (ust. § 224 odst. 1 zákoníku práce).



Mgr. Richard Kolibač
tiskový mluvčí SÚIP
775 863 764